První díl vonící po malinách a borůvkách.
Příběh který i já jako autorka občas strašně prožívám když ho píšu.
Tak přeji i Vám příjemné čtení.
Seděl na židli a v ruce svíral křečovitě telefon.Před chvílí se dozvěděl zprávu která mu totálně otřásla životem.Zpráva která změní jeho život od zakladů.Už nikdy nebude žít jako dřív.Už nikdy neuvidí své přátele.Už nikdy neprojde na hranice školy kterou tolik miloval.Už nikdy.Slova která mu byla oznámena se mu neustále přehrávala v hlavě. "Dobrý den,Ian O´brian?"Zeptal se neznámý hlas. "U telefonu.Co si přejete?"Znervózněl chlapec a opřel se o zeď. "Tady Šerif policejního okrsku San Francisco.Mám pro Vás špatnou zprávu."Policie?Zděsil se Ian.a začal klepat nohou o koberec v obýváku. "A-ano.A jakou?"Zadrhával se. "Musím vám oznámit že Vaši rodiče měli autonehodu a s lítostí vám oznamuji že nepřežili."Oznámil šeryf s hraným hlasem. "Cože?"Vykřikl Ian. "To není pravda.To nemůžou." "Je mi to líto.Nashledanou"Zavěsil šerif. "Néé..to není pravda."Posadil se na židli a koukal před sebe.Nemohl uvěřit.Nemohl.Přišel opravdu o rodiče,nebo to byl jen výstřelek nějakých kluků.
"Bude se ti tu líbit,věřím že ano."Usmála se na Iana sociální pracovnice když přišli před dům ve kterým by měl zůstat zbytek svého života.Za dveřmi toho domu byly jeho adoptivní rodiče.To že se tam Ianovi nechtělo o tom nebyl pochyb.Když sociální pracovnice zazvonila na zvonek,Ianovi se rozbušilo srdce ohromným tempem.Nevěděl co se děje.Nevěděl jaký budou jeho nový "rodiče".S tichým vrzáním se otevřeli dveře.A vykoukl z nich černovlasý kluk se zelenýma očima. "Přejete si?"Zamrkal zmateně ten kluk který Iana zaujmul na první pohled. "Dobrý den.Jsem ze sociálního úřadu.Máš doma rodiče?"Usmála se ta paní co z Iana posledních 14 nespustila zrak. "Jistě.Pojďte dál."Uhnul kluk ze dveří a nechal projít ženu a Iana který v rukách nesl dva obrovské kufry z oblečením a věcmi.Chlapec je odvedl do obývacího pokoje.Ian se posadil do měkkého gauče.A sklesle koukal do země. "Rodiče hned příjdou."Usmál se chlapec a jen co to dořekl vtrhli do pokoje rodiče. "Dobrý den."Usmála se na Iana vyšší paní s blonďatými vlasy a zelenými oči. "Dobrý den,jsem Rejlová.Sociálí pracovnice a toto je Ian."Představila paní Iana. "Ahoj Iane já jsem Sarah.Tohle je můj manžel Ted.A můj sin Matthew."Klekla si před Iana Sarah a představila zbytek její rodiny. "Dobrý den paní Eastwoodová."Plaše se usmál chlapec a kouknul se na Matta který stál znuděně opřený o zeď. "Pani Rejlová myslí že už to tu zvládneme."Usmála se Sarah na sociální pracovnici. "Dobrá.Nashledanout"Zvedla se a odešla z domu. "Ták Iane.Matthew ti ukáže váš pokoj.A pak bude večeře."Usmál se na Iana Ted. Ian jenom mlčky přikývl a kouknul na Matta který mu věnoval nepříjemný usměv. Chalpec se odlepil od zdi a kouknul na Iana. "Tak jdeš nebo tě musím odnýst?"Zavrčel na chlapce který jenom mlčky vzal kufry a šel za Mattem.Zavedl ho do pokoje který byl vymalovaný červeno-fialovou barvou a po stenách vyseli plakáty různých kapel. "Takže postel máš tady.A tvoje skříň je ta fialová.Nějaký námitky?"Probdnul ho Matt pohledem.Ian jenom zavrtěl hlavou a posadil se na postel. "Hele umíš ty vůbec mluvit?Nebaví mě si povídat sám se sebou." "Umím."Hlesl chlapec a začal si vybalovat věci. "Fajn.Takže jelikož jsou prázdniny tak nemusíš školu řešit.Mě si nevšímej.Snaž se na mě nemluvit.Nejsem nadšenej z toho že jsi tu.Jasný?"Ian zkroušeně přikyvoval.Ale proč si teď Ian připadal jako špína.Odpad.Jako by už nepatřil do tohodle světa.Smutně si narovnal věci do skříně.Sešel schody do kuchyně kde stáli Sarah a Ted.Ian si bezmocně sednul ke stolu a žil ve svých myšlenkách.Neměl v plánu moc dlouho zůstat v tomhle domě.Už kvůli Mattovi.Ian měl slabost pro chlapce jako byl Matthew.Sebevědomí a půvabní.Ti kteří mají vlastní cíle.U kterých musíte bojovat o jejich pozornost.a musíte počítat s tím že se vám to nemusí povíst.Ian se styděl za to že není jako ostatní hoši.Že nechodí na rande s dívkami.Ale on vlastně nechodí na žádné rande.Dívek má kolem sebe hodně.Ale žádná ho nepřitahuje.To spíše kamarádi se kterými se stýkal. "Iane nejsi vegetarián že ne?"Koukla po něm s úsměvem Sarah. "Bohužel paní Eastwoodová."Smutně na ni kouknul. "Oh to jsem nevěděla.Ale máme tu zeleninový sálat ten si dáš?"Začala se starat Sarah. "Jo jistě ten mi bude stačit."Přikývnul Ian. "Víš on Matthew je taky vegetarián.Není to zvláštní?"Ian střelil pohledem k Mattovi který si dopřával velkou porci salátu. "Je paní Eastwoodová."Kývnul Ian na souhlas a nabral si salát. "Neříkej mi tak jsem Sarah.A ani Matthew není naše vlastní dítě." "A mě říkej Ted."Ian plaše přikývl. "A rozumíš si s Mattem?"Kouknul po Ianovi Ted a chlapec ucítil Mattův pohled. "Jistě že ano."Vyhrkl ze sebe.Tohle bude přinejmenším zajímavé žití.Ve lžích.Pomyslel si.
"Bude se ti tu líbit,věřím že ano."Usmála se na Iana sociální pracovnice když přišli před dům ve kterým by měl zůstat zbytek svého života.Za dveřmi toho domu byly jeho adoptivní rodiče.To že se tam Ianovi nechtělo o tom nebyl pochyb.Když sociální pracovnice zazvonila na zvonek,Ianovi se rozbušilo srdce ohromným tempem.Nevěděl co se děje.Nevěděl jaký budou jeho nový "rodiče".S tichým vrzáním se otevřeli dveře.A vykoukl z nich černovlasý kluk se zelenýma očima. "Přejete si?"Zamrkal zmateně ten kluk který Iana zaujmul na první pohled. "Dobrý den.Jsem ze sociálního úřadu.Máš doma rodiče?"Usmála se ta paní co z Iana posledních 14 nespustila zrak. "Jistě.Pojďte dál."Uhnul kluk ze dveří a nechal projít ženu a Iana který v rukách nesl dva obrovské kufry z oblečením a věcmi.Chlapec je odvedl do obývacího pokoje.Ian se posadil do měkkého gauče.A sklesle koukal do země. "Rodiče hned příjdou."Usmál se chlapec a jen co to dořekl vtrhli do pokoje rodiče. "Dobrý den."Usmála se na Iana vyšší paní s blonďatými vlasy a zelenými oči. "Dobrý den,jsem Rejlová.Sociálí pracovnice a toto je Ian."Představila paní Iana. "Ahoj Iane já jsem Sarah.Tohle je můj manžel Ted.A můj sin Matthew."Klekla si před Iana Sarah a představila zbytek její rodiny. "Dobrý den paní Eastwoodová."Plaše se usmál chlapec a kouknul se na Matta který stál znuděně opřený o zeď. "Pani Rejlová myslí že už to tu zvládneme."Usmála se Sarah na sociální pracovnici. "Dobrá.Nashledanout"Zvedla se a odešla z domu. "Ták Iane.Matthew ti ukáže váš pokoj.A pak bude večeře."Usmál se na Iana Ted. Ian jenom mlčky přikývl a kouknul na Matta který mu věnoval nepříjemný usměv. Chalpec se odlepil od zdi a kouknul na Iana. "Tak jdeš nebo tě musím odnýst?"Zavrčel na chlapce který jenom mlčky vzal kufry a šel za Mattem.Zavedl ho do pokoje který byl vymalovaný červeno-fialovou barvou a po stenách vyseli plakáty různých kapel. "Takže postel máš tady.A tvoje skříň je ta fialová.Nějaký námitky?"Probdnul ho Matt pohledem.Ian jenom zavrtěl hlavou a posadil se na postel. "Hele umíš ty vůbec mluvit?Nebaví mě si povídat sám se sebou." "Umím."Hlesl chlapec a začal si vybalovat věci. "Fajn.Takže jelikož jsou prázdniny tak nemusíš školu řešit.Mě si nevšímej.Snaž se na mě nemluvit.Nejsem nadšenej z toho že jsi tu.Jasný?"Ian zkroušeně přikyvoval.Ale proč si teď Ian připadal jako špína.Odpad.Jako by už nepatřil do tohodle světa.Smutně si narovnal věci do skříně.Sešel schody do kuchyně kde stáli Sarah a Ted.Ian si bezmocně sednul ke stolu a žil ve svých myšlenkách.Neměl v plánu moc dlouho zůstat v tomhle domě.Už kvůli Mattovi.Ian měl slabost pro chlapce jako byl Matthew.Sebevědomí a půvabní.Ti kteří mají vlastní cíle.U kterých musíte bojovat o jejich pozornost.a musíte počítat s tím že se vám to nemusí povíst.Ian se styděl za to že není jako ostatní hoši.Že nechodí na rande s dívkami.Ale on vlastně nechodí na žádné rande.Dívek má kolem sebe hodně.Ale žádná ho nepřitahuje.To spíše kamarádi se kterými se stýkal. "Iane nejsi vegetarián že ne?"Koukla po něm s úsměvem Sarah. "Bohužel paní Eastwoodová."Smutně na ni kouknul. "Oh to jsem nevěděla.Ale máme tu zeleninový sálat ten si dáš?"Začala se starat Sarah. "Jo jistě ten mi bude stačit."Přikývnul Ian. "Víš on Matthew je taky vegetarián.Není to zvláštní?"Ian střelil pohledem k Mattovi který si dopřával velkou porci salátu. "Je paní Eastwoodová."Kývnul Ian na souhlas a nabral si salát. "Neříkej mi tak jsem Sarah.A ani Matthew není naše vlastní dítě." "A mě říkej Ted."Ian plaše přikývl. "A rozumíš si s Mattem?"Kouknul po Ianovi Ted a chlapec ucítil Mattův pohled. "Jistě že ano."Vyhrkl ze sebe.Tohle bude přinejmenším zajímavé žití.Ve lžích.Pomyslel si.