close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se sont égarés de fraises 2. part 1.

3. prosince 2009 v 17:45 | Hayley |  Se sont égarés de fraises
Tento díl byl rozdělen na dvě části už na původním blogu.Tak proč ho tak nenechat i tady že. (:
Příjemné čtení. (:



Cesta městem byla dlouhá.Navíc jsem asi 3x odbočil někam jinam.Bože to vážně nemám kapku orientačího smyslu?Cestou jsem potkal pár pěkných kluků.Bože jak ti byli sladcí.Usmál jsem se na ně a spěchal do kina.Wow jsem vážně dobrý.Zvládnul jsem 6 bloků za 45 minut.Posadil jsem se na lavičku a čekal na zbytek party.První se objevili Pavel s Alex.Za nimi šla pomalým krokem Karol.Když mě uviděla nevinně se usmála a zčervenaly jí tváře.Vyskočil jsem z lavičky.
"Ahoj Míro rád tě zase vidím"pozdravil mě s úsměvem na tváři Pavel.Alex se na mě přívětivě usmála a kývla hlavou na pozdrav.Usmál jsem se na ní.
"Ahoj Pavle taky tě rád vidím"zaxichtil jsem se a Pavel se začal smát.Zasmál jsem se taky a kouknul jsem na Karol který to strašně slušelo.
"Ahoj Karol."usmál jsem se na ní a ona ke mně přiběhla a přátelsky mě objala.
"Sem táák ráda že tě vidím Míro"zachichotala se a koukla na mě.
"No takže na co to jdeme?"zvídavě sem kouknul po kumpánech.
"No já jsem přemýšlel"začal Pavel a holky vyprskli smíchy. "Ty že jsi přemýšlel?Bože co se to s tebou děje nemáš teplotu zlato?"smála se Alex zvonivým smíchem. "Ano přemýšlel jsem.Vím že je to u mě neobvyklé ale jednou to přijít muselo že Míro"se smíchem na mě kouknul a já s naoko kamenným výrazem přikývl na souhlas a pak se začal smát taky. "Tak kluci konec srandiček" zahlásila Karol. "Jdeme na nějakou komedii ani nevíme jak se to jmenuje.Jo a málem bych zapoměl volal mi Ben že taky přijde" zamrkala Alex.Cože Ben?
"To je mi líto ale já asi nepujdu" zakňučel jsem smutně.
"A proč ne?Ben bude rád že tě vidí"přemlouvala mě Karol.
"Asi mě nesnáší.Já fakt nevím co jsem mu provedl.Včera mě chtěl vzít do nějaký restaurace za městem.Ale asi v pulce cesty nám došel benzín a Ben nevěděl kde jsme.Tak řekl že přespíme v autě.A pak..pak jsme se začali líbat.On mi zajel rukou pod triko a já se od něj odtrhnul.Omlouval se mi,ale všechno bylo v pořádku.Pak jsme usli a když jsem se ráno probudil,tak jsem probudil i jeho a on na mě začal být hnusnej.A řikal že se nejmenuje Ben ale Tomáš a že mě už nikdy nechce vidět.Pak mě zavezl do města.Vyhodil mě 3 bloky od mého bytu a zmizel." Vyklopil jsem pravdu a posadil se zpátky na lavičku a kouknul se po Alex,Karol a Pavlovi.Alex něco šeptala Pavlovi a Karol si pevně skousla ret.A koukla se směrem za mě.Rychle jsem se otočil a za mnou stál Ben.V tváři měl omluvný pohled ale to mě nezajímalo.
"Míro pro-promiň"začal se mi omlouvat.Ale na mě tohle fakt neplatilo.Nenávistně jsem se na něho podíval.
"Jdu pryč s tebou tady teda fakt nebudu"zařval jsem na něj a rozutekl se pryč.Za sebou jsem slyšel Bena a Karol jak na mě volají abych se vrátil zpátky.Ale já je neposlouchal.Bylo mi uplně ukradený co si o mě kolemjdoucí myslí.Když sem uběhl asi tak 3 bloky od nich po stěne jsem se sesunul k zemi.Po tváři se mi skutáeli slzy a pevně jsem si objal kolena.Začal jsem tiše vzlykat.Ale po chvíli mi někdo položil ruku na rameno.
"Copak se ti stalo?"Zeptal se mě příjemný holčičí hlas.Zvedl jsem hlavu a uviděl černovlasou slečnu se zelenýma očima.Jednu ruku měla položenou na mém rameni a v druhé držela koťátko.Dlaněmi jsem si utřel slzy.
"Myslím že to není nejlepší nápad vykládat všem okolo co se stalo zrovna mě"pokrčil jsem rameny.
"No dobře tak to nebudeš vykládat tady na ulici ale co třeba v cukrárně?"Zamrkala na mě.
"No promiň ale ani nevím jak se jmenuješ" povytáhl jsem obočí a pořádně si ho prohlédl.
"Promiň sem nevychovaná co"zasmála se "jmenuju se Danny vlastně Daniela a tohle je můj kocour jmenuje se Láska"sladce se usmála a pohladila koťe.
"Já jsem Míra.A žádnýho kocoura nemám.Ale mám chuť na zmrzlinu."Pousmál jsem se.
"Já taky.Tak jdeme?"Nelenil jsem.Přikývl na souhlas a vyskočil na nohy.Upravil jsem si oblečení a srovnal kšiltovku na hlavě.
"A kde že je ta cukrárna?"otočil jsem se na Danny.
"Přímo před námi"ukázala na cukrárnu.Když jsem to uviděl seběhli se mi sliny.Těšil jsem se na jahodovou zmrzlinu.Když jsem si vzpoměl kdy naposledy jsem jí jedl trochu jsem se zastyděl.Danny mi otevřela dveře a sladce se usmála.
"Ty určitě pracuješ v týhle cukrárně a svým vzhledem sem přitahuješ zákazníky že."Usmál jsem se na ní.Danny jenom s pobavením přikývla.
"Jo pracuju tady.Ale lidi sem nelákám.Já jenom peču."Ona že je cukrářka?Taková vyhublá holka?
"Tak to si od tebe objednám jahodový muffiny a jahodovou zmrzlinu můžu?"zamrkal jsem na ní.
"Dobře Jahůdko.Posaď se já ti to přinesu."Ukázala na židli na kterou jsem se posadil a čekal na ní.Za chvilku přišla.Postavila přede mě pohár jahodový zmrzliny a taliřek s muffinama.
"Jéé děkuju."Usmál jsem se a začal muffiny skládat do tvaru srdce.Jakmile se mi to povedlo pustil jsem se do zmrzliny.
"Je výborná"usmál jsem se a koukal se na střídavě na pohár se zmrzlinou a Danny která se na mě usmíval.
"Tak povíš mi copak se ti přihodilo?"Podívala se na mě se zájmem.
"Já..přijde mi to hloupý,možná mi nebudeš ani věřit."Nacpal jsem si plnou pusu zmrzliny.
"Neboj budu ti věřit."Ujišťovala mě a pohladila mě po vlasech.Zhluboka jsem se nadechl.
"Před měsícem jsem se přestěhoval do tohodle města k otci.A včera mě sestra seznámila s její partou.A já se zakoukal do jednoho z nich.Jmenuje se Ben.No a on mě pozval večer ven.Souhlasil jsem a on se pro mě stavil na vteřinu přesně.Nasedli jsme do auta a jeli někam z města.Nejdřív jsem se lekl ale on mi potom řekl že jsme měli namířeno do restaurace.A asi v půlce cesty nám došel benzín.Pak mezi námi došlo k menšímu románku.Jenom jsme se líbali nic víc."vysvětlil jsem abych Danny neztratil. "No a pak jsme usli a ráno když jsem ho probudil tak mi tvrdil že se jmenuje Tomáš a že mě už nikdy nechce viďet.Tak jsme mu řekl že mu slibuju že mu nepolezu do života a budu se mu vyhýbat.A pak jsem chtěl jít s pár lidma z party do kina o bjevil se tam ON.A omlouval se mi ale já sem zbaběle utekl."Ukončil jsem moje sáho dlouhé vyprávění.
"No wow."Vydechla Danny a užasle na mě dívala.
"Asi mi nevěříš co"povzdechl jsem si a zakousl se do muffinu.Bože jak ten byl dobrý.
"Právě že ti veřim.A asi i vim o kom mluvíš."
"Vážně?"Málem sem se zadusil kouskem jahody.
"Jo vim.Ale nebudem se o tom bavit ano Jahůdko?"Zasmála se a vzal mi z talíře jeden muffin.
"Hééj ty si mi vzala můj muffin!!!"Se smíchem jsem začal mávat rukama kolem sebe a chytil ji za ruku. "Vrať mi ho!"Zakňučel jsem.
"No ale snad by jsi neplakal!"Zasmála se. "A ty neumíš píct nebo co?" Zkoumavě si mě prohlédla.
"To fakt neumim."Zastyděl jsem se.
"Fajn.Povyšuju se na tvého šéfkuchaře a budu tě učit.Bereš?"Zasmála se.
"Jo beru.Aspoň nebudu vyset pořád doma."Usmál jsem se a kousnul do muffiny. "Upekla si je vážně dokonale.
"Děkuju."Zčervenala Danny.V kapse mi zavibroval telefon.Koukl jsem na displej."Ben" on se ještě opovažuje mi volat?
"Co se děje Míro?"Koukla po mě zvědavě.
"Volá mi Ben ale já s ním nechci mluvit.Nemohla by si to vzít a říct mu něco?Prosím."smutně jsem na ní kouknul.
"No dobrá"vyrvala mi telefon z ruky.A přiložila si ho k uchu.
"Ne to není Míra.To jsem já Danny."začala nabručeným tónem.
"Jo mám mu něco vyřídit?Ne?No tak fajn.Měj se Tom-Bene"ukončila hovor rejpavou poznámkou a podala mi telefon.
"Šlo to hladce"Usmála se na mě.
"Díky říkal něco?"Vyzvídal jsem.
"Nic moc.Jenom když jsem to zvednul začal:Míro omlouvám se.Jinak nic" Pokrčila rameny.
"Děkuju Danny"pohladil jsem ji po ruce a nacpal si pusu plnou muffin.
"Neni zač."usmála se na mě a otřel mi drobky z pusy.Zčervenal jsem až za ušima.Kouknul jsem na hodinky a pak zklamaně na Danny.
"Je mi to strašně líto ale už musím jít."Smutně jsem se na ni usmál.
"Jo dobrá.A někdy se mi přijď zase vyzpovídat"
"Jasně že přijdu."Usmál jsem se.
"Děkuju Jahůdko.Ráda si s tebou zase někdy promluvím".
"A nemohl bych dostat pár těch muffin s sebou??"Zamrkal jsem.Danny s pobavením přikývla a dala mi jich pár do takových těch krabiček ve ktrrých se posílají svatební koláčky.
"Moc děkuju."Vzal jsem krabičku a koukal Danny do očí.
"Není zač ale už běž."Usmála se na mě se smutkem v očích a odešla do kuchyně.Sklesle jsem se zvedl ze židle a s cinknutím dveří jsem odešel z cukrárny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.