První díl.Už ne tak nového příběhu.
Plně doufám,že se bude líbit. (:
Posadil jsem se na molo a do uší si dal sluchátka a zaposlouchal se do melodie která proudila skrz sluchátka do mých uší.Pracně jsem si sundal tenisky a chodidla sem si namočil do moře.Zavřel jsem oči a ponořil se do svých myšlenek.Takhle mi bylo poslední dobou nejlíp.Po vyčerpávajících letech neustálého nadávání a ponižování si snad tohle zasloužím.Teda alespoň si to myslím.Byl jsem rád že jsem odešel od matky.Asi bych ji měl nenávidět za to všechno co mi prováděla.Ponižování,nadávání,bití,občasné hladovění atd. ,ale i přes tohle vsechno sem ji měl rád,přeci je to jen moje matka ne?Ale odejít k otci bylo to pro mě to nejlepší.Občas se musim ujišťovat že je to pro mě to nejlepší.Že jsem v bezpečí,že mi nikdo neublíží.Měl jsem tu svoji sestru.Sára byla moje sluníčko,věděla o mě všechno a já ji mohl kdykoliv a cokoliv říct.
,,Míro posloucháš mě?"vytrhla mi Sára sluchátka z uší a pobaveně na mě koukala.
,,Jo promiň já sem se nějak zamyslel co jsi říkala??"omluvne sem se na ni podíval a čekal na odpoveď.,,Chci tě seznámit s pár lidma z města."Bleskově jsem zkouknul svoje oblečení.Určite sem vypadal jako bezdomovec šedý úzký kalhoty s dírami na kolenech a černá mikina s černýma teniskama moc pěkne vypadat nemohly.Nemotorně jsem se postavil na nohy a upravil si blonďatý vlasy.,,No dobrá ale koukni jak vypadám ségra." Histericky sem se na ni podíval. ,,Vypadáš skvěle ale teď neremcej a pojď už ty blondýno."Chytla mě za rukáv a táhla směrem k menší skupince lidí.No menší zhruba 10 lidí,kluci i holky.Plaše jsem se usmál a očima jsem přejel po té partičce.
,,Ahoj já jsem Mirek" plaše jsem se na ně podíval.
,,Ahoj" řekli sborově všichni členové party a usmáli se na mě.
,,Bráško tohle je Míša,Richard,Pavel,Karol,Aleš,Klára,Eliška,Alex,Andy a Ben" vyjmenovala mi ztežka jména všech osob.Očima jsem zůstal stát na Benovi.
,,Teší mě" vykoktal sem ze sebe nakonec a ostudou bych se nejradeji propadl do země.Jsem vážně nemožný.Pečlivě jsem si prohlédnul osoby.Míša byla vysoká černovláska která zasněnýma modrýma očima koukala na Richarda,usoudil jsem že ty dva spolu nejspíše chodili.Richard měl hnědé vlasy a oříškové oči,byl o něco málo vyšší než Míša a měl vypracované těloa svou svalnatou paži měl ovinutou kolem Míšina pasu.Pavel měl zrzavé nebo spíše ohnivé vlasy a modré oči nebyl příliš vysoký,ale na první pohled vypadal příjemně a přátelsky. Karol,byla malá a štíhlá ohnivé vlasy měla stáhnuté do culíku a pronikavě na mě koukali její hluboké zelené oči plné energie, byla sestra Pavla.Aleš byl hnědovlasý zelenooký a vysmátý.Klárka s Eliškou byly dvojčata měli blonďaté vlasy a modré oči nebyly příliš hubené ale zase nebyly tlusté měli krásnou postavu která ladila s jejich výškou.Alex byla rudovláska s modrýma očima.Andy měl promelirované vlasy byl štíhlý a vysoký.Když sem zahlídl Bena zrychlil se mi tep a krev se mi nahrnula do obličeje,určíte jsem vypadal jako rajče.Měl bílé vlasy a růžové pramínky vlasů,hluboké modré oči a úzké rty.Štíhlé tělo,dlouhé nohy a široká ramena.Byl dokonalý,opravdu dokonalý.
,,Jak se ti líbí ve městě?" přívetivě se na mě usmála Karol.
,,Jo je to tu pěkný..ale ještě jsem neměl moc času to tu poznat"pokusil jsem se na ni mile usmát.Ale asi se mi to moc nevedlo,protože jeji pohled už tak radostný nebyl.
,,ehm..ty kluku..teda Míro co děláš večer?"Kouknul na mě Ben a já se musel chytnout Sáry za rameno abych se nesesypal k zemi.
,,Já no ještě nevím..moc to tu neznám takže budu asi doma a nudit se."Tohle sem teda zvoral.Teď o mě bude myslet že jsem takový ten "domácí typ".
"No a nechceš trochu poznat město?"šibalsky po mě kouknul.Rychle sem zamrkal v duchu jsem volal "bože tohle se mi zdá!!".Najednou jsem se cítil krásně.
"Tak vymáčkneš se konečně?" se smíchem na mě koukal.
"Jo jasně že jo,strašně rád"příkývnul jsem na souhlas.
"Dobře tak tě vyzvednu v 8 u Vás doma jo?"mrknul na mě a já ucítil slabost v kolenou.
"Jo jo budu čekat..budu připravenej" zrudnul jsem jako rajče.Náhle jsem ucítil silnout bodavou bolest v hlavě.Podlomili se mi kolena a já se zhroutil k zemi.Před očima sem měl tmu.
...
,,Míro probuď se tohle nám nedělej"
Pomalu jsem otevřel oči,ostré světlo bylo v tu chvíli mím největším nepřítelem.Videl jsem obrysy postav.Okamžitě jsem poznal Sáru,starostlivej pohled Bena který se nademnou nakláněl.V pozadí stáli dvojčata a Míša s Richardem.Pavel s Karol na me soucitně koukali.Aleš,Andy a Alex o něčem diskutovali.Ulehčující pro mě bylo to že nemluvili o mě.
"Jak se cítíš?"Vyhrkla na mě Sára.
"Jo celkem fajn,zhruba asi tak jako by me někdo střelil kulku do hlavy" nasadil sem sarkastickej tón a snažil se vybruslit z tohodle tématu.Kouknul sem se po Benovi a zahlidl jak se snaží zakrýt úsměv.
"Míro víš o tom že na tom ještě nejsi tak dobře aby si přestal brát prášky!" napomínala mě Sára.
"Já vím ale cítil sem se fakt dobře..a ehm kolik je?" zvídavě sem kouknul na dvojčata.
"Bude 6" odvětili mi holky s úměvem.Mezitím se Aleš,Andy a Alex vypařili pryč.
"ehm Bene plátí teda ten dnešní večer?Já jenom bych se nedivil kdyby si semnou po tomhle nechtel nikam jít" posmutněle sem na něj koukal a čekal odpověd ve stylu "jo to bude nejlepší..atd."
"ty jsi vážne moula viď" usmál se na mě Ben.Nějak sem to nepochopil.,,Já neřikal nic o tom že ten večer odvolávám"mrknul po Sáře.Moment stalo se něco když jsem omdlel??,,No dobrá tak já půjdu domů se připravit jo" v mžiku jsem byl na nohách.,,Jasný tak v 8 jo Míro" položil mi Ben ruku na rameno.Zase slabost v kolenou.,,Jo jistě budu se těšit" kouknul sem mu do jeho hlubokých modrých očí.Asi sem se v těch očích začal topit.Přestal jsem vnímat okolí.Moje potěšení ovšem moc dlouho netrvalo.
"Tak zatím Míro" mrknul na mě Ben.Něco řekl Sáře která se uchechtla a se zbytkem party nekam odešel.Zasněně jsem se za ním koukal.Moje fantazie ted pracovala na plno.Představoval jsem si okamžiky s Benem.Strašne moc jsem chtel cítit jeho rty.
"Božínku bráško"usmála se na mě Sára a vytrhla me z mých představ.Loktem me dloubla do žeber a já ji venoval ublíženej pohled.
"Nechci ti kazit krásné sny ale Benovi je 22 a pochybuju že by měl zájem o takový pískle jako jsi ty."Zamračila se na mě a našpulila rty.
"Tím chceš tvrdit co?" Nabručeně sem na ni kouknul a založil si ruce na prsou. "Že jsem se do něj snad zamiloval?No to teda fakt ne"
"Ty si vážne moula Míro,měl by jsi se teď vidět,jsi v tom až po uši a ještě k tomu si to nechceš přiznat.Ty koukáš po něm a on po tobě taky kouká.To ti dosvedčí snad všichni co tu byly s námi" pevne mě objala "a teď už pojď nebo to rande prošvihneš" Moment řekla teď slovo rande?Tak teď už vážně začínám bláznit. "No jo tak jdeme" vykroutil jsem se z pevného sevření a pelášil domů.
Po mém skoro "příletu" domů jsem si dal sprchu,umyl jsem si hlavu mím oblíbeným jahodovým šampónem a s ručníkem kolem boků jsem se přehrabával ve skříni a hledal něco solidního na sebe.
Vytáhl jsem šedé roury,uplé zelené triko a upravil jsem si svoji blonďatou hřívu.Svůj vzhled sem zhodnotil za jedna a šel se ukázat Sáře.
"Tak jak vypadám??" pobaveně sem se na ni usmál.
"No ty vypadáš" zasmála se mi a upravila mi trochu vlasy."Tak takhle je to lepši jinak vypadáš krásně" pousmála se na mě.Kouknul jsem se na hodiny bylo 19:58 ztěžka jsem se nadechnul.Zazvonil zvonek.
"Já jdu otevřít"hrnula se ségra ke dveřím.
"Dobře a kdyby to Ben nebyl tak mi to ani neřikej" zamumlal sem si částečně i pro sebe.Posadil jsem se na schody do pokoje a čekal na Sáru a na Bena.
"Copak tu sedíš jako bludička?"postavil se přede mě Ben.Bože vypadal dokonale.
"No páni..vypadáš..skvěle..bože nevěřím že to řikám nahlas" pousmál jsem se.
"Na tebe ale nemám Bludičko"natáhnul ke mně ruku a krásně se usmál.Chytnul sem se a vstal.
"Děkuju..a ehm kam jedeme?"lehce sem zrudnul a upravil si vlasy.
"To je tajemství,děsně tajný"zasmál se.
"No fajn tak mi to neřikej" vypláznul sem na něj jazyk a natáhnul se k věšáku pro svoji oblibenou černou mikinu.
"Tak jdeme ty Bludičko" mrknul na mě a zamával Sáře.
"Fajn jdeme.Ahoj ségra" mrknul sem na ní a šel poslušně za Benem.
Ochotně mi otevřel dveře od auta a já ladně zaplul do pohodlného sedadla.
"Takže kam to jedem?"povytáhnul jsem levé obočí a zvídavě na něho koukal.
"Jak jsem říkal,je to tajemství Bludičko"usmál se na mě a pohladil mě po vlasech,pod jeho dotykem jsem v duši zasténal.Nastartoval auto a rozjeli jsme se neznámo kam.
"Můžu mít jednu otázku?" Zvídavě sem na něho zamrkal.
"Jo jo jen se ptej"kouknul po mě jeho modrýma očima,ve kterých se nedalo číst.
"Proč mi říkáš Bludičko??"položil jsem základní otázku a Ben se začal smát.
"Co je tu k smíchu,mě by to vážně zajímalo" zalložil jsem si ruce na prsou a nasadil naštvaný výraz ve tváři.
"Je to snadné,ty taky zblbneš lidi svým..ehm vzhledem"pobaveně na mě koukal.
"Tím chceš říct že sem tě oblbnul svým vzhledem?"Vykulil jsem na něho oči a moje čelist zahučela pod sedačku.
"Tak nějak ale jen si nemysli mě se nelíbí každej kluk." To mě má teď jako uklidnit?Že nevyjede po každym klukovi kterého potká nebo co?
"No super"zamumlal jsem si pro sebe a kouknul z okýnka.Ceste pokračovala celkem tiše za zvuku rádia ve kterém nehráli ani nic co by se dalo poslouchat.Thruba po 20ti minutách začlo auto zastavovat.
"Ksakru tohle není možný" zaklel Ben rozzuřeně.
"Co-co se děje?"Zděsil jsem se,koukl jsem z okýnka za kterým byla tma.Bože my nejsme ani ve městě!Kam mě to proboha chtel odvést? "A kde to sakra sme?" začal jsem rozhazovat rukama kolem sebe.
"Jenom klid Bludičko došel nám benzín,ale tím tě asi moc neuklidním co?" Plaše se na mě usmál a otočil se tak aby na mě mohl vidět.Já sem se uvelebyl na sedačce a koukal na něho.
"Takže budeme dělat co?Došel nám benzín,jsem na staré cestě kolem je akorát les a já tu sedím v autě s tebou a nevím jestli nejsi nějaký psychopat" rozčiloval jsem se na něho. "A ani nejsme ve městě" dodal jsem nakonec.
"Tak snad se na mš nezlobíš,chtěl sem tě vzít na Sushi alejak vidíš tak to jaksi nedopadlo."Kouknul na mě omluvně a jeho oči se zalili smutkem.Nemohl sem si pomoct a pohladil jsem ho po tváři.Plaše se na mě usmál a chytil mě za bradu a dlouze se na mě díval,přišlo mi že se mi kouká až do duše.Jeho modré oči mě ohromovali.
"Jo nezlobím"cítil sem jak se červenám.
"To jsem rád,ale pořád je tu jeden problém"zase se usmíval,ale byl blízko u mě chtěl jsem ho obejmout strašně moc jsem chtěl.Ale nechtěl jsem ho odradit svoji naléhavostí.Tiše jsem si povzdychl.
"A jaký problém??"zvídavě jsem zamrkal.
"Za 1. nám došel benzín, za 2)jsme neznámo kde a za 3)začíná pršet.Takže vážně nevím co budeme dělat."Řekl na oko smutně ale v jeho očích sem viděl plamínky.Co má asi v plánu?
"Takže přespíme u tebe v autě?" Oči mi zajiskřili.
"Nic jiného nám nezbývá ale v noci má být zima a já tu nemám žádnou deku nebo bundu a-"začal Ben zklamaně vyjmenovávat seznam vecí co v autě nemá.
"V pořádku pujčím ti mikinu mě zima nebude" mrknul jsem na něho a sundal si svoji milovaanou mikinku-klokanku a upravil si zelené triko.
"Na vem si jí"natáhl sem k němu ruku s mikinou.Ale on místo toho aby si jí vzal na mě jenom stuhle koukal.Položil jsem mikinu na zadní sedadlo a pohladil Bena po tváři.V tu samou chvíli sem ucítil jeho ruku jak mi zajela do vlasů a jeho teplé rty se přitiskli na ty moje.Nejprve sem nevěděl co mám dělat ale po chvíli jsem jeho polibky začal oplácet.Benova ruka zajela pod moje triko a já se od něho rychle odtrhnul.
"ehm..Bene"omluvně sem se na něho podíval a pohladil ho po vlasech.
"Já promiň,omlouvám se"začal se mi omlouvat Ben.A sklopil oči směrem k pedálům.Že by jsem to povoral?
"Víš já se bojím Bene,bojím se že mě zraníš"omluvně sem na něho koukl a objal si kolena.
"Co jak zranit?To je kravina,jak bych te mohl zranit?To bych si nedovolil Bludičko,víš když sem tě uviděl poprví přišlo mi že vidím raněného anděla kterého musím ochraňovat,potřebuješ hodně lásky ale bojíš se dávat najevo svoje city,ale já bych chtěl aby si mi říkal co cítíš,chci aby si mi říkal co tě
trápí.Ano"smutně na mě koukal a moje srdce teď bylo ohromnou rychlostí.Přikývl jsem na souhlas a plaše se usmál.Najednou mě hřálo přijemné teplo.Byl to Ben který mě právě pevně objímal,ovinul jsem mu ruce kolem krku a políbil ho na líce.
"Záleží mi na tobě,strašně moc"šeptal mi do ucha a hladil mě po zádech.Cítil jsem se v bezpečí,byl sem uprostřed neznámého území ale nebál sem se,byl sem s někým na kom mi záleží.Pomalu se mi začínali zavírat únavou oči.
"Jsem stašně unavený Bene"položil jsem mu hlavu na rameno a zavřel oči.
"Tak spi budu tu s tebou" sklopil sedačky,a lehl si vedle mě a pevně mě objal. "Nikdo ti neublíží Bludičko"políbil mě na čelo a já spokojeně usnul.Zdál se mi krásný sen.Byl o mě a Benovi.Byly jsme ve Finsku,nejspíše na dovolené.Bydleli jsme v domě vedle kterého bylo jezero a za ním byly viďet hory.V domě byla obrovská postel s nebesy a v ní jsme se s Benem každé ráno probouzeli.Bylo to kouzelné jenom já a on,nádherná příroda a svoboda.Ale nejkrásnější tam byl on.
Ráno mě probudili paprsky slunce které pronikali přes okno auta.Otevřel jsem oči a vyskytl se mi ten nejkrásnější pohled.Vedle mě ležel spící Ben a usmíval se,pohladil jsem ho po vlasech a koukal jsem na něho.Byl roztomilý.
"Dobré ranko princátko"probudil sem ho polibkem na líce.Ben otevřel oči a zmateně zamžoural kolem sebe.Pohled v jeho očích byl jiný než ten večer.Byl zlostný,protivný a zmatený.
"Kdo jako jsi?" Zavrčel na mě a odstrčil mě od sebe.
"Míra říkaš mi Bludička..Bene co je s tebou?Copak máš vypadky paměti?"Zmateně jsem na něho koukal.
"Nikdy jsem tě neviděl a nejmenuju se Ben ale Tomáš"Urovnal si vlasy a založil si ruce na hrudi. "A co tu vlastně dělám" zamrkal kolem sebe "spíš co děláš ty v mém autě??" podotkl na fakt že jsem v jeho autě a uprostřed pustiny.
"Já ti nerozumím Bene jestli se mnou hraješ nějakou hru tak okamžitě přestaň děsíš mě!Copak to nevidíš nebo co?"začal sem histerčit,natáhl jsem se pro mikinu a vylezl jsem z auta.Neměl jsem ponětí kde jsem ale rozhodl jsem se vydat nahoru po silnici.
"Hej ty!Počkej svezu tě!"přijelo ke mně auto toho Bena/Tomáše. "Nastup si" řekl přidrzle.Nelenil jsem a nasednul do auta. "ehm Tomáši hodíš me prosím do města?" zamrkal jsem na něho.
"Jo jasně,jenom mi slib že už mě nikdy nebudeš otravovat" Co? Tuhle hru udělal jenom proto aby mě už nikdy nemusel vidět?A to mi to nemohl říct jako Ben?
"Jo slibuju" rezignovaně jsem přikývl.
"Super"zamumlal si potichu Tomáš a rozjeli jsme se směrem do města.Vyložil mě 3 bloky od mého bytu.
"Tak děkuju.A sbohem."Pousmál jsem se na něho a rychle vyskočil z auta.
"Jasný sbohem"zahuhňal a odjel.Zůstal jsem tam stát jako opařený.Konec světa.Pocit prázdnoty.Chytil jsem se za hlavu a snažil se tu nicotu vytlačit z hlavy.Nešlo to.Nešlo to!!Rozběhl jsem se domů.Vtrhnul jsem do dveří a sotva jsem dýchal pocit prázdnoty byl pořád ve mně.
"Míro kde jsi byl přes noc?"starostlivě na mě koukal otec.Slzy mi vyhrkli z očí a skutáleli se mi po tváři.Otec mě objal kolem ramen. "Pšš všechno je to dobré"konejšil mě.Po schodech přiletěla Sára.
"Bráško copak se ti stalo?"Vyděšeně vykulila oči a ztuhla.
"Potřebuju být sám,promiňte teď o tom mluvit nebudu"vymanil jsem se z otcova sevření a rychlím krokem zmizel do pokoje.Praštil sem sebou do postele a začal vzlykat.Jak mi to jen mohl udělat?Jak?Co jsem mu provedl tak strašného že na mě sehrál tuhle příšernou hru.Možná ho trochu chápu kdo by semnou chtěl mít něco společného.Budu se mu vyhýbat,nebudu se s ním bavit.Není to jediný kluk v partě že?A taky bych si mohl vyskoušet vztah s holkou.Jo najdu si nějakou holku.A je to!S trochu lepší náladou jsem se natáhnul pro telefon.V telefoním seznamu jsem našel číslo na Karol.Ze všech těch holek v parku se mi zdla nejpřitažlivější.Zmáčknul jsem tlačítko volat a přiložil si telefon k uchu.
"Haló?Ahoj Míro co se děje?"zvedla to Karol s přívětivým tónem.
"Oh ahoj Karol,jenom sem se tě chtěl zeptat.Co děláš dneska odpoledne?"
"ehm..no my jsme chtěli jít s bráchou a Alex do kina..necheš se připojit?Asi bych tam totiý křenila"zasmála se.
"No dobře a v kolik jdete?Abych si dal hodinový náskok na to abych tam trefil"zažertoval jsem a na druhém konci jsem slyšel upřímný smích.
"No ve 4 a nechceš vyzvednout?"
"Víš chtěl bych tam trefit sám.Musím se učit orientaci ve městě"
"Dobře ve 4 před kinem ano?"ujišťovala se jestli to o ode mě nebyl jenom žert.
"Jistě ve 4 tam budu jako na koni tak zatím Karol.Těším se na Tebe."
"Jojo já taky ahoj"rozloučila se semnou.Položil jsem telefon a hodil ho do postele.Otočil jsem se ke skříni.Kouknul jsem na hromádky oblečení. "Co já si vemu na sebe?" hrabal sem ve skříni a hledal něco normálního na sebe.Vykouknul jsem z okna.Bylo slunečno.Vytáhl jsem ryfle a upnuté fialové triko s krátkým rukávem.Moje blonďatá hříva dneska vypadala příšerně.Svou mini-patku jsem si přežehlil a zbytek jsem nechal přirodně rovný.Navoněl jsem se a nasadil si baseballku a šel se kouknout na svůj vzhled.Můžu o sobě tvrdit že jsem vypadal dokonale.Seběhnul jsem do kuchyně pro pití.
"Jaká to změna" rejpnul si táta.
"No co dal jsem si předsevzetí a chci se ho držet" uchichtnul jsem se a nalil si jablečný džus.Otočil jsem se na Sáru která si mě nedůvěřivě prohlížela.Že by něco vytušila.Nebo to věděla od začátku?Zmateně sem zakroutil hlavou a kouknul na hodinky.
"Je čas vyrazit zatím se mějte rodinko"mávnul sem za nima a hrnul se ke dveřím od bytu.Cestu mi ale zaterasila Sára.
"Co se včera stalo?"Netrpělivě podupávala nohou.
"Ségra promiň ale já spěchám a za 2. se o tom s tebou nechci bavit."Pohladil jsem ji po vlasech.Natáhnul si conversky a po schodech pelášil dolů.Zpátečně jsem zahlidl Sářin pohled.Zničený a ublížený.Ale opravdu jsem neměl nejmenší chuť řešit dnešní dopoledne.Vylezl jsem ven z domu a vydal se napříč městem.
,,Míro posloucháš mě?"vytrhla mi Sára sluchátka z uší a pobaveně na mě koukala.
,,Jo promiň já sem se nějak zamyslel co jsi říkala??"omluvne sem se na ni podíval a čekal na odpoveď.,,Chci tě seznámit s pár lidma z města."Bleskově jsem zkouknul svoje oblečení.Určite sem vypadal jako bezdomovec šedý úzký kalhoty s dírami na kolenech a černá mikina s černýma teniskama moc pěkne vypadat nemohly.Nemotorně jsem se postavil na nohy a upravil si blonďatý vlasy.,,No dobrá ale koukni jak vypadám ségra." Histericky sem se na ni podíval. ,,Vypadáš skvěle ale teď neremcej a pojď už ty blondýno."Chytla mě za rukáv a táhla směrem k menší skupince lidí.No menší zhruba 10 lidí,kluci i holky.Plaše jsem se usmál a očima jsem přejel po té partičce.
,,Ahoj já jsem Mirek" plaše jsem se na ně podíval.
,,Ahoj" řekli sborově všichni členové party a usmáli se na mě.
,,Bráško tohle je Míša,Richard,Pavel,Karol,Aleš,Klára,Eliška,Alex,Andy a Ben" vyjmenovala mi ztežka jména všech osob.Očima jsem zůstal stát na Benovi.
,,Teší mě" vykoktal sem ze sebe nakonec a ostudou bych se nejradeji propadl do země.Jsem vážně nemožný.Pečlivě jsem si prohlédnul osoby.Míša byla vysoká černovláska která zasněnýma modrýma očima koukala na Richarda,usoudil jsem že ty dva spolu nejspíše chodili.Richard měl hnědé vlasy a oříškové oči,byl o něco málo vyšší než Míša a měl vypracované těloa svou svalnatou paži měl ovinutou kolem Míšina pasu.Pavel měl zrzavé nebo spíše ohnivé vlasy a modré oči nebyl příliš vysoký,ale na první pohled vypadal příjemně a přátelsky. Karol,byla malá a štíhlá ohnivé vlasy měla stáhnuté do culíku a pronikavě na mě koukali její hluboké zelené oči plné energie, byla sestra Pavla.Aleš byl hnědovlasý zelenooký a vysmátý.Klárka s Eliškou byly dvojčata měli blonďaté vlasy a modré oči nebyly příliš hubené ale zase nebyly tlusté měli krásnou postavu která ladila s jejich výškou.Alex byla rudovláska s modrýma očima.Andy měl promelirované vlasy byl štíhlý a vysoký.Když sem zahlídl Bena zrychlil se mi tep a krev se mi nahrnula do obličeje,určíte jsem vypadal jako rajče.Měl bílé vlasy a růžové pramínky vlasů,hluboké modré oči a úzké rty.Štíhlé tělo,dlouhé nohy a široká ramena.Byl dokonalý,opravdu dokonalý.
,,Jak se ti líbí ve městě?" přívetivě se na mě usmála Karol.
,,Jo je to tu pěkný..ale ještě jsem neměl moc času to tu poznat"pokusil jsem se na ni mile usmát.Ale asi se mi to moc nevedlo,protože jeji pohled už tak radostný nebyl.
,,ehm..ty kluku..teda Míro co děláš večer?"Kouknul na mě Ben a já se musel chytnout Sáry za rameno abych se nesesypal k zemi.
,,Já no ještě nevím..moc to tu neznám takže budu asi doma a nudit se."Tohle sem teda zvoral.Teď o mě bude myslet že jsem takový ten "domácí typ".
"No a nechceš trochu poznat město?"šibalsky po mě kouknul.Rychle sem zamrkal v duchu jsem volal "bože tohle se mi zdá!!".Najednou jsem se cítil krásně.
"Tak vymáčkneš se konečně?" se smíchem na mě koukal.
"Jo jasně že jo,strašně rád"příkývnul jsem na souhlas.
"Dobře tak tě vyzvednu v 8 u Vás doma jo?"mrknul na mě a já ucítil slabost v kolenou.
"Jo jo budu čekat..budu připravenej" zrudnul jsem jako rajče.Náhle jsem ucítil silnout bodavou bolest v hlavě.Podlomili se mi kolena a já se zhroutil k zemi.Před očima sem měl tmu.
...
,,Míro probuď se tohle nám nedělej"
Pomalu jsem otevřel oči,ostré světlo bylo v tu chvíli mím největším nepřítelem.Videl jsem obrysy postav.Okamžitě jsem poznal Sáru,starostlivej pohled Bena který se nademnou nakláněl.V pozadí stáli dvojčata a Míša s Richardem.Pavel s Karol na me soucitně koukali.Aleš,Andy a Alex o něčem diskutovali.Ulehčující pro mě bylo to že nemluvili o mě.
"Jak se cítíš?"Vyhrkla na mě Sára.
"Jo celkem fajn,zhruba asi tak jako by me někdo střelil kulku do hlavy" nasadil sem sarkastickej tón a snažil se vybruslit z tohodle tématu.Kouknul sem se po Benovi a zahlidl jak se snaží zakrýt úsměv.
"Míro víš o tom že na tom ještě nejsi tak dobře aby si přestal brát prášky!" napomínala mě Sára.
"Já vím ale cítil sem se fakt dobře..a ehm kolik je?" zvídavě sem kouknul na dvojčata.
"Bude 6" odvětili mi holky s úměvem.Mezitím se Aleš,Andy a Alex vypařili pryč.
"ehm Bene plátí teda ten dnešní večer?Já jenom bych se nedivil kdyby si semnou po tomhle nechtel nikam jít" posmutněle sem na něj koukal a čekal odpověd ve stylu "jo to bude nejlepší..atd."
"ty jsi vážne moula viď" usmál se na mě Ben.Nějak sem to nepochopil.,,Já neřikal nic o tom že ten večer odvolávám"mrknul po Sáře.Moment stalo se něco když jsem omdlel??,,No dobrá tak já půjdu domů se připravit jo" v mžiku jsem byl na nohách.,,Jasný tak v 8 jo Míro" položil mi Ben ruku na rameno.Zase slabost v kolenou.,,Jo jistě budu se těšit" kouknul sem mu do jeho hlubokých modrých očí.Asi sem se v těch očích začal topit.Přestal jsem vnímat okolí.Moje potěšení ovšem moc dlouho netrvalo.
"Tak zatím Míro" mrknul na mě Ben.Něco řekl Sáře která se uchechtla a se zbytkem party nekam odešel.Zasněně jsem se za ním koukal.Moje fantazie ted pracovala na plno.Představoval jsem si okamžiky s Benem.Strašne moc jsem chtel cítit jeho rty.
"Božínku bráško"usmála se na mě Sára a vytrhla me z mých představ.Loktem me dloubla do žeber a já ji venoval ublíženej pohled.
"Nechci ti kazit krásné sny ale Benovi je 22 a pochybuju že by měl zájem o takový pískle jako jsi ty."Zamračila se na mě a našpulila rty.
"Tím chceš tvrdit co?" Nabručeně sem na ni kouknul a založil si ruce na prsou. "Že jsem se do něj snad zamiloval?No to teda fakt ne"
"Ty si vážne moula Míro,měl by jsi se teď vidět,jsi v tom až po uši a ještě k tomu si to nechceš přiznat.Ty koukáš po něm a on po tobě taky kouká.To ti dosvedčí snad všichni co tu byly s námi" pevne mě objala "a teď už pojď nebo to rande prošvihneš" Moment řekla teď slovo rande?Tak teď už vážně začínám bláznit. "No jo tak jdeme" vykroutil jsem se z pevného sevření a pelášil domů.
Po mém skoro "příletu" domů jsem si dal sprchu,umyl jsem si hlavu mím oblíbeným jahodovým šampónem a s ručníkem kolem boků jsem se přehrabával ve skříni a hledal něco solidního na sebe.
Vytáhl jsem šedé roury,uplé zelené triko a upravil jsem si svoji blonďatou hřívu.Svůj vzhled sem zhodnotil za jedna a šel se ukázat Sáře.
"Tak jak vypadám??" pobaveně sem se na ni usmál.
"No ty vypadáš" zasmála se mi a upravila mi trochu vlasy."Tak takhle je to lepši jinak vypadáš krásně" pousmála se na mě.Kouknul jsem se na hodiny bylo 19:58 ztěžka jsem se nadechnul.Zazvonil zvonek.
"Já jdu otevřít"hrnula se ségra ke dveřím.
"Dobře a kdyby to Ben nebyl tak mi to ani neřikej" zamumlal sem si částečně i pro sebe.Posadil jsem se na schody do pokoje a čekal na Sáru a na Bena.
"Copak tu sedíš jako bludička?"postavil se přede mě Ben.Bože vypadal dokonale.
"No páni..vypadáš..skvěle..bože nevěřím že to řikám nahlas" pousmál jsem se.
"Na tebe ale nemám Bludičko"natáhnul ke mně ruku a krásně se usmál.Chytnul sem se a vstal.
"Děkuju..a ehm kam jedeme?"lehce sem zrudnul a upravil si vlasy.
"To je tajemství,děsně tajný"zasmál se.
"No fajn tak mi to neřikej" vypláznul sem na něj jazyk a natáhnul se k věšáku pro svoji oblibenou černou mikinu.
"Tak jdeme ty Bludičko" mrknul na mě a zamával Sáře.
"Fajn jdeme.Ahoj ségra" mrknul sem na ní a šel poslušně za Benem.
Ochotně mi otevřel dveře od auta a já ladně zaplul do pohodlného sedadla.
"Takže kam to jedem?"povytáhnul jsem levé obočí a zvídavě na něho koukal.
"Jak jsem říkal,je to tajemství Bludičko"usmál se na mě a pohladil mě po vlasech,pod jeho dotykem jsem v duši zasténal.Nastartoval auto a rozjeli jsme se neznámo kam.
"Můžu mít jednu otázku?" Zvídavě sem na něho zamrkal.
"Jo jo jen se ptej"kouknul po mě jeho modrýma očima,ve kterých se nedalo číst.
"Proč mi říkáš Bludičko??"položil jsem základní otázku a Ben se začal smát.
"Co je tu k smíchu,mě by to vážně zajímalo" zalložil jsem si ruce na prsou a nasadil naštvaný výraz ve tváři.
"Je to snadné,ty taky zblbneš lidi svým..ehm vzhledem"pobaveně na mě koukal.
"Tím chceš říct že sem tě oblbnul svým vzhledem?"Vykulil jsem na něho oči a moje čelist zahučela pod sedačku.
"Tak nějak ale jen si nemysli mě se nelíbí každej kluk." To mě má teď jako uklidnit?Že nevyjede po každym klukovi kterého potká nebo co?
"No super"zamumlal jsem si pro sebe a kouknul z okýnka.Ceste pokračovala celkem tiše za zvuku rádia ve kterém nehráli ani nic co by se dalo poslouchat.Thruba po 20ti minutách začlo auto zastavovat.
"Ksakru tohle není možný" zaklel Ben rozzuřeně.
"Co-co se děje?"Zděsil jsem se,koukl jsem z okýnka za kterým byla tma.Bože my nejsme ani ve městě!Kam mě to proboha chtel odvést? "A kde to sakra sme?" začal jsem rozhazovat rukama kolem sebe.
"Jenom klid Bludičko došel nám benzín,ale tím tě asi moc neuklidním co?" Plaše se na mě usmál a otočil se tak aby na mě mohl vidět.Já sem se uvelebyl na sedačce a koukal na něho.
"Takže budeme dělat co?Došel nám benzín,jsem na staré cestě kolem je akorát les a já tu sedím v autě s tebou a nevím jestli nejsi nějaký psychopat" rozčiloval jsem se na něho. "A ani nejsme ve městě" dodal jsem nakonec.
"Tak snad se na mš nezlobíš,chtěl sem tě vzít na Sushi alejak vidíš tak to jaksi nedopadlo."Kouknul na mě omluvně a jeho oči se zalili smutkem.Nemohl sem si pomoct a pohladil jsem ho po tváři.Plaše se na mě usmál a chytil mě za bradu a dlouze se na mě díval,přišlo mi že se mi kouká až do duše.Jeho modré oči mě ohromovali.
"Jo nezlobím"cítil sem jak se červenám.
"To jsem rád,ale pořád je tu jeden problém"zase se usmíval,ale byl blízko u mě chtěl jsem ho obejmout strašně moc jsem chtěl.Ale nechtěl jsem ho odradit svoji naléhavostí.Tiše jsem si povzdychl.
"A jaký problém??"zvídavě jsem zamrkal.
"Za 1. nám došel benzín, za 2)jsme neznámo kde a za 3)začíná pršet.Takže vážně nevím co budeme dělat."Řekl na oko smutně ale v jeho očích sem viděl plamínky.Co má asi v plánu?
"Takže přespíme u tebe v autě?" Oči mi zajiskřili.
"Nic jiného nám nezbývá ale v noci má být zima a já tu nemám žádnou deku nebo bundu a-"začal Ben zklamaně vyjmenovávat seznam vecí co v autě nemá.
"V pořádku pujčím ti mikinu mě zima nebude" mrknul jsem na něho a sundal si svoji milovaanou mikinku-klokanku a upravil si zelené triko.
"Na vem si jí"natáhl sem k němu ruku s mikinou.Ale on místo toho aby si jí vzal na mě jenom stuhle koukal.Položil jsem mikinu na zadní sedadlo a pohladil Bena po tváři.V tu samou chvíli sem ucítil jeho ruku jak mi zajela do vlasů a jeho teplé rty se přitiskli na ty moje.Nejprve sem nevěděl co mám dělat ale po chvíli jsem jeho polibky začal oplácet.Benova ruka zajela pod moje triko a já se od něho rychle odtrhnul.
"ehm..Bene"omluvně sem se na něho podíval a pohladil ho po vlasech.
"Já promiň,omlouvám se"začal se mi omlouvat Ben.A sklopil oči směrem k pedálům.Že by jsem to povoral?
"Víš já se bojím Bene,bojím se že mě zraníš"omluvně sem na něho koukl a objal si kolena.
"Co jak zranit?To je kravina,jak bych te mohl zranit?To bych si nedovolil Bludičko,víš když sem tě uviděl poprví přišlo mi že vidím raněného anděla kterého musím ochraňovat,potřebuješ hodně lásky ale bojíš se dávat najevo svoje city,ale já bych chtěl aby si mi říkal co cítíš,chci aby si mi říkal co tě
trápí.Ano"smutně na mě koukal a moje srdce teď bylo ohromnou rychlostí.Přikývl jsem na souhlas a plaše se usmál.Najednou mě hřálo přijemné teplo.Byl to Ben který mě právě pevně objímal,ovinul jsem mu ruce kolem krku a políbil ho na líce.
"Záleží mi na tobě,strašně moc"šeptal mi do ucha a hladil mě po zádech.Cítil jsem se v bezpečí,byl sem uprostřed neznámého území ale nebál sem se,byl sem s někým na kom mi záleží.Pomalu se mi začínali zavírat únavou oči.
"Jsem stašně unavený Bene"položil jsem mu hlavu na rameno a zavřel oči.
"Tak spi budu tu s tebou" sklopil sedačky,a lehl si vedle mě a pevně mě objal. "Nikdo ti neublíží Bludičko"políbil mě na čelo a já spokojeně usnul.Zdál se mi krásný sen.Byl o mě a Benovi.Byly jsme ve Finsku,nejspíše na dovolené.Bydleli jsme v domě vedle kterého bylo jezero a za ním byly viďet hory.V domě byla obrovská postel s nebesy a v ní jsme se s Benem každé ráno probouzeli.Bylo to kouzelné jenom já a on,nádherná příroda a svoboda.Ale nejkrásnější tam byl on.
Ráno mě probudili paprsky slunce které pronikali přes okno auta.Otevřel jsem oči a vyskytl se mi ten nejkrásnější pohled.Vedle mě ležel spící Ben a usmíval se,pohladil jsem ho po vlasech a koukal jsem na něho.Byl roztomilý.
"Dobré ranko princátko"probudil sem ho polibkem na líce.Ben otevřel oči a zmateně zamžoural kolem sebe.Pohled v jeho očích byl jiný než ten večer.Byl zlostný,protivný a zmatený.
"Kdo jako jsi?" Zavrčel na mě a odstrčil mě od sebe.
"Míra říkaš mi Bludička..Bene co je s tebou?Copak máš vypadky paměti?"Zmateně jsem na něho koukal.
"Nikdy jsem tě neviděl a nejmenuju se Ben ale Tomáš"Urovnal si vlasy a založil si ruce na hrudi. "A co tu vlastně dělám" zamrkal kolem sebe "spíš co děláš ty v mém autě??" podotkl na fakt že jsem v jeho autě a uprostřed pustiny.
"Já ti nerozumím Bene jestli se mnou hraješ nějakou hru tak okamžitě přestaň děsíš mě!Copak to nevidíš nebo co?"začal sem histerčit,natáhl jsem se pro mikinu a vylezl jsem z auta.Neměl jsem ponětí kde jsem ale rozhodl jsem se vydat nahoru po silnici.
"Hej ty!Počkej svezu tě!"přijelo ke mně auto toho Bena/Tomáše. "Nastup si" řekl přidrzle.Nelenil jsem a nasednul do auta. "ehm Tomáši hodíš me prosím do města?" zamrkal jsem na něho.
"Jo jasně,jenom mi slib že už mě nikdy nebudeš otravovat" Co? Tuhle hru udělal jenom proto aby mě už nikdy nemusel vidět?A to mi to nemohl říct jako Ben?
"Jo slibuju" rezignovaně jsem přikývl.
"Super"zamumlal si potichu Tomáš a rozjeli jsme se směrem do města.Vyložil mě 3 bloky od mého bytu.
"Tak děkuju.A sbohem."Pousmál jsem se na něho a rychle vyskočil z auta.
"Jasný sbohem"zahuhňal a odjel.Zůstal jsem tam stát jako opařený.Konec světa.Pocit prázdnoty.Chytil jsem se za hlavu a snažil se tu nicotu vytlačit z hlavy.Nešlo to.Nešlo to!!Rozběhl jsem se domů.Vtrhnul jsem do dveří a sotva jsem dýchal pocit prázdnoty byl pořád ve mně.
"Míro kde jsi byl přes noc?"starostlivě na mě koukal otec.Slzy mi vyhrkli z očí a skutáleli se mi po tváři.Otec mě objal kolem ramen. "Pšš všechno je to dobré"konejšil mě.Po schodech přiletěla Sára.
"Bráško copak se ti stalo?"Vyděšeně vykulila oči a ztuhla.
"Potřebuju být sám,promiňte teď o tom mluvit nebudu"vymanil jsem se z otcova sevření a rychlím krokem zmizel do pokoje.Praštil sem sebou do postele a začal vzlykat.Jak mi to jen mohl udělat?Jak?Co jsem mu provedl tak strašného že na mě sehrál tuhle příšernou hru.Možná ho trochu chápu kdo by semnou chtěl mít něco společného.Budu se mu vyhýbat,nebudu se s ním bavit.Není to jediný kluk v partě že?A taky bych si mohl vyskoušet vztah s holkou.Jo najdu si nějakou holku.A je to!S trochu lepší náladou jsem se natáhnul pro telefon.V telefoním seznamu jsem našel číslo na Karol.Ze všech těch holek v parku se mi zdla nejpřitažlivější.Zmáčknul jsem tlačítko volat a přiložil si telefon k uchu.
"Haló?Ahoj Míro co se děje?"zvedla to Karol s přívětivým tónem.
"Oh ahoj Karol,jenom sem se tě chtěl zeptat.Co děláš dneska odpoledne?"
"ehm..no my jsme chtěli jít s bráchou a Alex do kina..necheš se připojit?Asi bych tam totiý křenila"zasmála se.
"No dobře a v kolik jdete?Abych si dal hodinový náskok na to abych tam trefil"zažertoval jsem a na druhém konci jsem slyšel upřímný smích.
"No ve 4 a nechceš vyzvednout?"
"Víš chtěl bych tam trefit sám.Musím se učit orientaci ve městě"
"Dobře ve 4 před kinem ano?"ujišťovala se jestli to o ode mě nebyl jenom žert.
"Jistě ve 4 tam budu jako na koni tak zatím Karol.Těším se na Tebe."
"Jojo já taky ahoj"rozloučila se semnou.Položil jsem telefon a hodil ho do postele.Otočil jsem se ke skříni.Kouknul jsem na hromádky oblečení. "Co já si vemu na sebe?" hrabal sem ve skříni a hledal něco normálního na sebe.Vykouknul jsem z okna.Bylo slunečno.Vytáhl jsem ryfle a upnuté fialové triko s krátkým rukávem.Moje blonďatá hříva dneska vypadala příšerně.Svou mini-patku jsem si přežehlil a zbytek jsem nechal přirodně rovný.Navoněl jsem se a nasadil si baseballku a šel se kouknout na svůj vzhled.Můžu o sobě tvrdit že jsem vypadal dokonale.Seběhnul jsem do kuchyně pro pití.
"Jaká to změna" rejpnul si táta.
"No co dal jsem si předsevzetí a chci se ho držet" uchichtnul jsem se a nalil si jablečný džus.Otočil jsem se na Sáru která si mě nedůvěřivě prohlížela.Že by něco vytušila.Nebo to věděla od začátku?Zmateně sem zakroutil hlavou a kouknul na hodinky.
"Je čas vyrazit zatím se mějte rodinko"mávnul sem za nima a hrnul se ke dveřím od bytu.Cestu mi ale zaterasila Sára.
"Co se včera stalo?"Netrpělivě podupávala nohou.
"Ségra promiň ale já spěchám a za 2. se o tom s tebou nechci bavit."Pohladil jsem ji po vlasech.Natáhnul si conversky a po schodech pelášil dolů.Zpátečně jsem zahlidl Sářin pohled.Zničený a ublížený.Ale opravdu jsem neměl nejmenší chuť řešit dnešní dopoledne.Vylezl jsem ven z domu a vydal se napříč městem.